Do restaurací a obchodů bych chodila určitě víc, kdyby učitelé mých dětí nezůstávali zabarikádovaní doma a nepředstírali dálkovou výuku. Děti máme furt na krku, chodí s námi či s babičkami do práce, to si v klidu nenakoupíš.
Na jídlo s nimi nechodíme, je to drahé a stejně by to nesnědli/nechutnalo... Do divadel a kin už roky nechodíme, nemáme chůvu.

Se staršími příbuznými jsme se stýkali i dřív, oni si nepřáli být v izolaci a sami ta opatření moc nehrotili.
Nákupy jsem do karantény nedávala nikdy, asi 2x jsem rozpékala nějaké koláče z obchodu a to byl vrchol mé dezinfekce jídla.

Ani neznám v okolí nikoho, kdo by strachy šílel, zavíral se doma, nebo vyhlížel osamělé výletníky v lesích bez roušek.

Jestli vlna skončila nevím a neřeším, počítám s tím, že kdykoliv se zase může přitvrdit.