Já žiju už úplně normálně jako před potencionální vlnou. Když jsem surfovala na panické vlně, tak jsem si jen o něco častěji myla ruce, nosila roušku, držela odstup od lidu, třikrát v práci vydesinfikovala kliku a jednou si navlékla gumové rukavice. Dva měsíce neviděla rizikovou matinku a bratra, ale to nevidím jako nic zvláštního. Sdíleli jsme telefonicky. Navíc mí rizikoví se chovali stále normálně, tudíž rizikově. Teď už se na ně vrhám klidně i intimně. Párkrát jsem si zanadávala na bezohlednost ostatních.
Z toho všeho zůstanu jen u toho posledního, neb to jest neměnné. Už budu chodit kam se mi zachce, pokud tam bude otevřeno. Bála jsem se jen při sledování médií a Rodiny. Jinak ani ne. Naštěstí nejsem odborná a fundovaná, takže se nikterak přehnaně nemíním zneklidňovat. Stejně pořád čekám, kdy se lidstvo nějakým způsobem trochu zredukuje, aby se to sem na tuhletu planetu všechno vešlo. Tak budu čekat i nadále. Snad se nedočkám.