"mám obavy z pozdních následků - z možnosti teratogenního působení (zvlášť, když se začíná jevit patogeneze trochu jinak, možná ne vysloveně respirační, tak o to větší je možnost, že by mohl nějakým způsobem poškozovat plod) a z vlivu na plodnost, spíš mužskou, protože, opět, zdá se, že možná poškozuje obecně parenchymatózní orgány a mohlo by se to týkat i varlat. Pro tohle teď samozřejmě není možné mít naprosto žádná data. Takže jsem nakloněná tomu, odddalovat nějaké hromadnější uvolnění řízeného nakažení více lidí, dokud tohle netušíme. Až bude o viru známo víc a pozdní následky budou raritní, tak se na to třeba budu dívat jinak. Některé země (myslím Austrálie? ) už zvažují jít cestou eliminace.

Potom mám mírně nedobrý pocit z jedné zmínky MrMickeyho tady na jedné diskusi, že u nich v nemocnici testují zdravotníky, kteří prokazatelně prodělali covid někdy v březnu, a že po třech měsících to vypadá tak, že někteří z nich už žádné protilátky nemají. "

Angrešte,
proto mi přijde, že nemá cenu se mermomocí hrnout do nakažení, aby to člověk měl za sebou. I vzhledem k minimální promořenosti a k tomu, co psal Mickey.

A taky se mi líbil Flegrův názor, že těmi opatřeními (rouškami) pomáháme šířit "hodnou" variantu viru, která nás nebude chtít zabít na první dobrou. Kdežto tam, kde virus nechávají nekontrolovatelně šířit, se povzbuzuje ta "ošklivá" mutace. Doufám, že druhá vlna, pokud bude, bude jen taková vlnka, kdy bude stačit chytrá karanténa.