Libiku, očekáváš správně, myslím si, že prostě ta tvoje kolegyně měla buď blbý den, nebo celý život, fobii apod. To se stane. Obecně jsem se setkala s ochotnou pomocí v dnešní době třeba u blbého automatu na kafe, kdy jsem svou nešikovností do něj naházela všechny svoje drobný eura a rakušák, co stál za mnou se mi snažil pomoci (bohužel se nějak nepovedlo) a když už jsem nastupovala do auta, že na to kašlu, přiběhl za mnou i s kávou, že se mu to nakonec podařilo a kafe mi prostě daroval. Když mi kikslo auto na dálnici, tak přesto, že hrozilo reálné nebezpečí, že zastavující auta něco smete, lidé zastavovali a nabízeli pomoc (já už dávno měla objednaný odtah), opravdu jich během té půlhodiny zastavilo dost. Taky se mi třeba stalo v tom Rakousku, že jsem nemohla trefit do ubytka, bylo to celkem složité a já tehdy ještě neměla navigaci...tak jedna paní, co jsem odchytila na parkovišti sedla do auta a navedla mne až na místo. Nebo jsem v autě vybila baterii a ráno chtěla pokračovat směr Chorvatsko a nenastartovala...pomoc jsem sehnala okamžitě, i když bylo 7 h ráno a bylo třeba baterii nabíjet pomocí jiného auta přes kabely víc než půl hodiny.
Bráchovi začalo hořet auto na dálnici, takže lidi jedoucí z dovolené museli čekat v koloně, celá dálnice se uzavřela. Lidi za ním chodili a a nosili jídlo a pití, co měli s sebou, člověk by spíš čekal, že mu budou nadávat.....Fakt mě nenapadá, že by mne kdy kdo nechal ve štychu, všechno uvedené je otázka posledních pár let, žádná dávná bezmobilová minulost. Ne že by bylo všechno růžové, ale v zásadě jsou lidi ochotní pomáhat.