No jo, ale to si musí každý rozhodnout sám dle své individuální situace a osobního nastavení.

Já jsem pragmatik, podle některých, co mě znají pesimista, ale já sama se tak necítím, jen už prostě po několika vystřídaných pracech a kolektivech jsem dospěla k závěru, že všude je chleba o dvou kůrkách a každá práce časem zevšední. A co se týče kolektivu, tak je bezva, pokud si lidi nejdou po krku, nehádají se, trochu si pomůžou, tak je to značka ideál. Iluze o tom, že na pracovišti může vzniknout velké kamarádství si nedělám, protože jak jde o prachy, tak jde kamarádství stranou. A co si budem povídat, asi prakticky všichni chodíme do práce kvůli penězům, i když se to nesmí říkat před HR pracovníky, ale je to tak. Pokud člověka práce baví, je to fajn bonus navíc, ale časem vždycky zavládne rutina.

Asi kdybych byla svobodná a bezdětná, tak bych se nebála, ale s rodinou a hypotékou taky uvažuju jinak.