Koníčku, kdosi (možná i Ty) tady zmiňoval paralelu práce a dlouhodobého vztahu... tohle mám za sebou... S mužem jsme byli 25 let. Po tolika letech se člověk logicky nevznáší na růžovém obláčku a má tendenci vidět spíš chyby než pozitiva... Když muž zemřel, s hrůzou jsem si uvědomila, jak bych to, nač jsem bláhově reptala, chtěla vrátit... a už to nešlo. A to jsme nežili nijak konfliktně nebo v neladu, jen prostě v letité rutině a zažitém stereotypu... A kapku se bojím, že podobné "prozření" bych si mohla nadělit i změnou práce...že něco, co bylo vlastně fajn, je v rici... Nechci aby srovnání vyznělo necitlivě, ale jisté srovnání to má...