Libiku,
spotřebu ti především vnucuje možnost spotřebovávat. I naši skromní a chudobní předkové, zcela neposkvrnění marketingovou masírkou si rádi na jarmarku koupili nějakou tu blbost, kterou sice nepotřebovali, ale která se jim tuze líbila nebo kterou chtěli potěšit své dítko, partnera nebo stařičkou matičku. Buď proto, že ji viděli u Pepy z vedlejší vsi nebo se jim prostě líbila sama od sebe. Tenhle princip existuje asi tak dlouho, jako samo lidstvo, nevyhýbalo se to ani Veverčákovi s Kopčemem, když si věšeli na krk jelení kelce. Mmch., první reklamy, které se opravdu dají za reklamy pokládat, protože přesahovaly rámec ústního sdílení v rámci komunity z toho vycházely – byly z větší části založené na dobrozdáních, na zkušenostech smyšlených uživatelů, protože na to byli lidé zvyklí fungovat. Takže zbytečně obviňuješ novodobé markeťáky z manipulace ubohými spotřebiteli, co si ani neuvědomují, jak ošklivě jsou manipulováni. Je to zatraceně stará vesta, bylo to tu vždycky, jen jsme holt v krátkém časovém období zmnohonásobili ony spotřební možnosti.