Sovice, to je osud
Já pamatuji sedmdesátky, byla to doba nějakého růstu životní úrovně, najednou se kupovaly barevné televize a začalo jezdit k socialistickému moři a na Balaton.
No a jak jsem s tý vísky, přišlo mi strašně zvláštní, že ti fotrové, kteří furt leželi pod autem nebo seděli u piva (případně hráli okresní přebor), s dětmi neblbli a k rybníku zašli maximálně k večeru jednou přeplavat, najednou budou ležet celý den u vody. Myslím, že jsem se i zeptala "co tam bude taťka dělat?"
Myslím, že typicky rodinné výpravy jsou kompromisem, kdy jeden baží po cestování víc, ten druhej holt taky jede a ta děcka s nimi se zabaví všude nebo to vyhodnotí jak malej z Mělníka.