S náma se nikdo moc nemazal a měli jsme to jako děti dost těžký, z mnoha důvodů. Mazlení probíhalo, ale slovně se láska neprojevovala snad nikdy, ptž to bylo asi automaticky. Sebevědomí se nijak zbytečně nezvedalo, to vidím jako velkou chybu, kterou se sice já snažím napravit (dělat to jinak), ale je to složitý, ptž člověk oceňuje a oceňuje, ale pak přijde jeden propad, výtka nebo nedocenění a sebevědomí je ze sta na nule. Aspoň tak si to pamatuju z jakéhosi kurzu, že prý to tak ty děti vnímají. Já mazlím, když je zájem a i holkám říkám, že je mám ráda, myslím, že to potřebují i slyšet, ptž jinak jsem celkem tvrďák, tak aby to věděly A taky se jim víc věnujeme, co do času, výletování a tak, ale to je prostě dobou, to není naší zásluhou.