Když okolo nikdo není, tak chvíli brečím, pak si řeknu že jsem velká holka a že velký holky nebrečej
. Jinak
- jdu něco dělat,
- píšu své "vrbě",
- píšu zběsilý statusy na fejsbook, k
- dyž je někdo vhodný po ruce, tak se nechám obejmout,
- jen tak s někým pokecám po netu.
No a nebo si to nechám na večer a pak si brečím do polštáře. Poslední dobou mi bývá smutno často, většinou mě přepadne nějaká ošklivá myšlenka a ta se mě pak pár dní drží a vrací se, už vím že časem si na ní zvyknu, ale pomůže někomu jí napsat.