Já tak nějak podnikám cokoliv jiného.. ale pravda je, že když se stane něco, co by mne rozbrečet mělo či mohlo, tu emoci projevuji taky různě jinak.

Já se učila nadávat, chválit a zatím se nenaučila brečet.
Ale slzu jsem uronila za posledních pár let na smutečních obřadech a vybavuji si, když odvezli dítě do nemocnice.

A není to dobře, myslím, že to nejsou dobře zpracované emoce. A taky nevím proč. (ne nejsem bezemoční, ani se u nás plakat nezakazovalo atd.). Ten proces je dost sám o sobě v pořádku a tak úlevný.