Ruth, ale prosím tě, proč?
Také se chodím vyjezdit ze smutku a ničeho nebezpečného se při tom nedopouštím, jsem bdělý, soustředěný a pohotový řidič, kterého se opravdu nemusí nikdo bát.
Bát se mě můžeš, když jsem nucená řídit brzy po ránu, kdy můj mozek ještě spí a silou vůle ho jen těžko probouzím. To se bojím i já sama, proto se snažím takovým situacím vyhýbat.
Nešťastná ale řídím úplně stejně kvalitně jako šťastná.