Tohle je třecí plocha mezi mnou a mou sestrou. "Dodělej si VŠ", říká pokaždé, když spolu mluvíme. "Nebuď líná."
Já nevím, jesti jsem líná nebo jenom realista. Pokud by všechno šlo dobře, tak bych v 56 letech začínala novou profesi, bez praxe. Myslím, že je jedno už jaký obor, jaký směr. Prostě se mi to zdá už pozdě. A ani nemám chuť,necítím potřebu, prostě nemám šťávu a dát se do něčeho jen tak z hecu, to je podle mě blbost. Ona VŠ vystudovala taky v dospělosti, končila když jí bylo 40 let, žije ve velkém městě a práci měla domluvenou už během studia. Prostě jiná situace. Takže ty její návrhy odrážím.
Čistě teoreticky, aniž bychom mluvili o mě - má smysl, aby člověk po padesátce začal studovat VŠ a začínal profesně před šedesátkou úplně od nuly? Sice důchod až od 65 let, ale i tak, nebo spíš právě proto...