Vidíš, Půlko, to taky záleží na škole a kantorovi. Za celou dobu studia v naší celkem náročné zš nikdo na žádnou olympiádu nešel. A to dcera kamarádky byla nějak nejlepší v klokanovi, snad druhá celorepublikově...samé jedničky byly max na prvním stupni, pak je neměl nikdo (u dcer ve třídách) a to moje nejstarší dcera byla dost snaživá ambiciozní a bystrá. Dokonce má teď na gymplu jedničku z matiky, což snad na základce nemívala.
To je právě ta nespravedlnost, že každý kantor i škola má jiné nároky.
Jasně, aspoň trochu standardní student se někde upíchne. Jen když jsem koukala na ty výsledky na jedné naší vybrané škole, tak prostě student se samýma jedničkama a cermat udělá na 16/18 bodů. Což mi přijde neuvěřitelný, starší dcera v loni 41/41 a sice vysvědčení asi 3-4 dvojky, ale ne samý jedničky.
Ale rozumím tomu, co myslíš, jen ta praxe je vždy tak barvitá, že se asi těžko vybere ideální přijímací systém. Já bych byla pro nechat studovat všechny, kteří chtějí. Vždy je skupina dětí, kteří u zkoušek panikaří a přitom jinak by byly dobrý průměr. Mám kamarádku, co měla na druhém stupni sem tam trojku z matiky, po přijímačkách na gympl plakala, že je zkazila, ale vzali ji normálně...nebyla první, ale byla třeba 70. a stačilo to. No a je z ní lékařka. Později jsem se dozvěděla, že hodně lidí ze základky, co měli i špatné známky si udělalo vysokou školu, nenechali se odradit blbejma řečma kantorů, že na vš má z celé třídy jenom jeden člověk.