Přidat odpověď
Riš, třeba můj případ. Právě se rozvádím, pochybuji o všem co dělám. Ale tahle věta mi evokuje smysl: jsem jaká jsem, snažím se ve všem jak mohu a komu to není dost dobré (manzelovi) ať si trhne nohou. Musím si najít někoho, kdo bude s mým životním nastavením v poho. Ne naopak. Nemůžu se změnit. Tedy příliš změnit.
To stejně ve vztahu k dětem. Asi teď nejsem vzor pohodové matky. Jsem smutná, někdy zbytečně křičím, ale v té situaci, které nastala to lépe neumím. Opravdu neumím. Snažím se seč mohu, ale některé věci prostě musí člověk akceptovat i u sebe. A neobviňovat se neustále z nedostatků. Protože opravdu cítím, že když to bude jinak (kdybych se premáhala), tak mě to semele.
Předchozí