ruth, kdepak, lenost existuje, já jsem zářný příklad lenosti
ale musím přiznat, že mám tu svou lenost vlastně ráda... odjakživa jsem milovala chvíle nicnedělání a vůbec ne pro skleslost z problémů... když je sluníčko, s chutí se vykulím a jen nasávám a vnímám a relaxuju, když je zima, schoulit se pod deku a jen si tak snít, neznám vlastně pocit nudy, umím lenošit a nic nedělat libovolně dlouho
je to pro mne takové dobíjení baterek, pustím svou mysl na volno a dokážu v té chvíli v sobě zakonzervovat třeba letní den se všemi vůněmi a zvuky a povětřím a pak ho v únoru (pod tou dekou) vytáhnout z mysli a pokochat se - takový kompot, vlastně