Promiň, ale to je právě to, co je principiálně špatně, podle mě.

Rodina (rodiče ani dítě) nemají mít podle mě povinnost se ti zpovídat, zda mohli či nemohli, zda měli takové či onaké problémy, abys měla důvod být "velkorysá" a přihlédnout k tomu...

A promiň, i naše paní učitelka opakovaně psala, že práci zadává tak, aby ji děti mohly dělat samy, posílala napřed týdenní plán, na konci týdne pak vypracované úlohy, aby si je děti samy mohly zkontrolovat... No, to je tak absurdní, ta představa. Ale věřím, že si fakt myslela, že dítěti jen vytisknu týdenní plán, on si to vypracuje v týdnu zcela samostatně, bude mu stačit, že co je to příslovce mu řekne ona při on-line škole, no a o víkendu si to dítě samo opraví dle jí zaslaných vypracovaných úloh, jeslti to má dobře. No, fakt to takhle nebylo... Ale jo, brala jsem to poctivě, dítě se naučilo přihlašovat se pak na on-line i samo, takže i když dopo hlídala tchýně, tak mohlo jít aspoň na on-line... Když jsme byli úplně pryč, omluvila jsem se mailem předem, že na on-linu nebudem, čili fakt jsme na to nekašlali. přesto občas poslala mail jako "ještě jste mi neposlali vypracovanou práci z minulého týden ke kontrole" atd. No, tak neposlala, sorry jako. Prostě věřím, že to viděla úplně jinak, než my na druhém konci...

Měla jsem tu různě různé děti, třeba i 4 kousky najednou, a to i větší, které určitě podle názorů paní učitelek mohly "samy", kdyby nerozuměly, mohly se zeptat při "on-line výuce" atd. Avšak i tak, jsem běžně přeskakovala od vysvětlování příslovce-částice-citoslovce, přes součet vnitřních úhlů v trojúhelníků (úhly vrcholové atd.), k angličtině (pro všechny, bez ohledu věku a třídy)... Výhoda byla akorát to, že třeba anglinu jsme dělali odpoledne venku na zahradě, sedící na trampolíně, nebo v autě při jízdě na výlet ... Nebo když měla šesťačka v dějáku starověké Řecko, tak jsem si k tomu taky posadila všechny děti, aktuálně přítomné, a povídala jsem jim o tom formou "pohádky" (letopočty atd. už si holt slečna nastudovala pak sama, ale principy můžou slyšet všichni. Pomoc potřebovaly všechny děti, bez rozdílu třídy... Pominu fakt, že to ten rodič vůbec musí umět, aby to tomu dítěti mohl pomoct vysvětlit. Nejmenší práce byla s nejstarší a nejchytřejší neteří, ta fakt zvládala samostatně... Ale ta je něco, jako jsem byla v dětství já, chytrá, odpovědná, poctivá, pracovitá... ale kolik takových dětí je, že...

to prostě není jen o tobě, ale o všem, co tu píšou i jiné holky- třeba ta slečna do toho dějáku, jak dle maminky makala, snažila se a nakonec má stejně na výzu za 3 a pak brečí... No, věřím, že její paní učitelka si to taky njěak "zdůvodnila", proč to tak je... Je to prostě krávovina, známkovat jakýmkoli způsobem tuhle dobu. Navíc u druhostupňových, kde těch učitelek je x, předmětů y, každý měl jiné požadavky, jiné nároky, jiné termíny, vždyť se v tom nemohli vyznat ani rodiče, natož ty malé děti. Já viděla třeba od té menší neteře, vytištěné úkoly ze všech předmětů na týden, to bylo na x A4, seděla nad tím kolikrát nešťastně, různě proškrtávala, co už má, co nemá - i ti učitelé se to učili, takže sice nějak nastavili práci na začátku, ale pak to v průběhu měnili - co se má odevzdat, kdy, kam... a to pomíjím, že někteří z nich fakt mohli být přísní a bazírovat na odeslání to a to, tak a tak, tehdy a tehdy a někteří velkorysejší na téma, jen si to projděte, ať jste v obraze, no kdo se v tom má vyznat, že... Holka mohla sedět třeba hodinu nad videama, které měla zkouknout do biologie (tundra , pak deštný prales) - posadili jsme k tomu i mladší děti, ať se vzdělají, což se nijak neodevzdávalo, a pak nestihla dopsat všechna cvičení do angličtiny, že... No a další týden dostala za úkol napsat esej-srovnání biodiverzity v tundře a deštném pralese... (ale nemohla to vědět hned, že, aby si dělala třeba poznámky při sledování toho videa, že...), takže jsme u toho zase seděli a "vzpomínali", o čem se tam mluvilo, googlovali ... - tím zas třeba nebyl čas na něco dalšího...

Nakonec oba ti učitelé klidně mohli dospět k názoru,že holka doma nic nedělá, že... Proti tomu zlatý první stupeň, kdy je jedna učitelka na všechno a aspoň je schopná pochopit, že třeba to dítě ten týden dělalo hodně matiky, tak odevzdalo míň češtiny a příští týdne obráceně...

Fuj, ani vzpomínat se mi na to už nechce.