Podle výkladu Mgr. Veselé, jediný kdo má právo hodnotit, zda dítě mělo podmínky takové, aby se to období dalo klasifikovat, je rodič a to dítě. Rozhodně ne učitel.

Už proto, že rodič/dítě, které nic nedělalo, nic neporušilo. Protože je u nás povinná docházka, kterou stát zakázal. A distanční ani jiné vzdělávání není nikde zakotvené, jako povinné. A MŠMT nevydalo v rámci nouzového stavu nějaké nařízení vlády, které by toto upravilo. Pouze zákon (nebo nařízení vlády v nouzovém stavu) může sám o sobě založit povinnost někoho. To nemůže ani vyhláška, ta může pouze upřesnit již existující povinnost.

Čili vlastně distanční vzdělávání nemělo oporu v zákoně a proto by měla aktivita v něm pouze zlepšovat podmínky.

Nadto MŠMT pozastavilo školní řády v oblasti klasifikace (to je ta část vyhlášky, že se ŠŘ nepoužije pokud je v rozporu s vyhláškou. V principu to znamená, že není povinnost míst určitý počet známek pro klasifikaci, ale naopak by mělo být někde zdokumentováno, jak proběhla klasifikace za ty 3-4 oddělené části roku. To samozřejmě bakaláři a jiné programy nepodporují a je třeba se na průměry v nich vykašlat. Ale jako rodič bych čekal, že mi bude učitel schopen říci, jak klasifikoval obdobé před zákazem docházky, během něj a období po zákazu docházky. Stále platí, že žák smí být zkoušen jen z toho co učitel odpřednášel, nikoli zadal se naučit.

Imho by výsledek měl být stejný, nebo lepší než v prvním pololetí, při nějakém zhoršení na "normálním" počátku, o stupeň horší, ale musí to být zdůvodněné. Práce v době koronaviru by měla známku vždy jen zlepšovat.