Já si přála v dětství být veterinářka a mít psa. Veterinářka nejsem a psa jsem si koupila konečně před třemi roky na "stará kolena"
A jsem fakt šťastná, mám hodného chlapa, fajn syna a teď i psa !
Mě to zvíře fakt celoživotně asi chybělo, měla jsem sice křečky, andulky a tak...ale pes je pes... Naši mi to nikdy nedovolili a já jsem tenhle sen tak trochu potlačila do pozadí...
A pak najednou můj manžel před třemi lety řekl jednou u snídaně / asi jenom z legrace /, že bychom si mohli pořídit psa, když už je syn větší a zvládl by pomoc...
A já se toho chytila a už to je !