Já jsem měla rozvedeného dědečka... prvorepublikový elegán, na vlastní děti velmi přísný a netečný, se mnou (vnučkou) lezl po čtyřech a štěkal. Lidi nevěřili. Ale teda ve čtyřech letech mi četl Staré pověsti české a Kytici, hrozně jsem se divila, když to pak bylo v povinné četbě na druhém stupni - já je považovala za dětské knihy, na úrovni Mikeše (toho mi četl taky
). Taky mě bral do divadla a když se těšil, že už jsem dost velká, abych s ním chodila na konzerty, tak mi umřel.
Naši jsou rozvedení, ségra s dětmi bydlí s tátou. Děda vnoučatům vaří, píše s nimi úkoly, vyzvedává z družiny / kroužků, jezdí s nimi na výlety / víkendy....
Můj druhý děda nebyl rozvedný, ale hlavně v době, kdy jsem byla malá, tak chodili ještě všichni do práce, takže jsme se nevídali tak často, přestože tam byla ta vůle mít vztah. Myslím, že tenhle děda si s námi (dětmi) nevěděl rady, a rady si nevěděl proto, že jsme se vídali více méně na návštěvách (dědeček na návštěvě, který pije kafe v obýváku, není moc "osobní").
Vychází mi z toho, že to není o rozvodu nebo nerozvodu, ale o tom, jak moc má ten dědeček šanci s těmi dětmi být. Takové to "jednou za čas" neumožňuje navázat vztah.