Mám takové dilema, jestli do toho jít nebo ne.

Před lety byly spuštěny systémy A, potom systém C a v plánu bylo ještě propojení B mezi A a C. Kvůli přeskupení IT priorit se propojení tehdy nerealizovalo a najali se lidé, kteří B zastupují manuálně.

Nyní došlo k rozhodnutí vedení, na které nemám vliv, že letos v létě začněme pracovat na technickém propojení B. Pomalu přichází krize a až se B dejme tomu v 2021 spustí, tak taky může nastat situace, že se jiná práce se pro všechny z oddělní B po firmě nenajde a část z nich dostane výpověď kvůli zrušení pracovních míst. Určitě ne všichni, protože stále bude zapotřebí údržba a obsluha systému B, ale nastat to u některých může. Anebo taky nemusí, kdo ví, co bude za rok a na personální politiku nemám absolutně žádný vliv.

Vývoj propojení B bude můj úkol a nelze se mu na mé stávající pracovní pozici vyhnout. Jedná se čistě o IT práci, když odmítnu já, tak najdou po firmě nebo najmou zvenčí někoho jiného, kdo ji udělá. Rozhodnutí padlo a na tom nic nezměním a odmítnutím by se spuštění B odložilo buď vůbec nebo o několik měsíců (než nějak zreorganizují mně, než najdou někoho jiného a než si předáme agendu).

No a já váhám mezi úhly pohledu. Digitalizace B je určitě krok dopředu, manuální řešení B nikdy nebylo plánováno jako dlouhodobé řešení, byla to tak trochu ostuda a středověk. Na druhou stranu zrovna ti lidé z oddělení B nejspíš nebudou mít v rámci krize zvlášť silnou pozici na trhu práce. Je to kancelářská práce, sice v Praze, ale bez větší odbornosti a zastávají ji většinou matky středního věku. No a v neposlední řadě mám ty holky ráda.

Co teď? Co byste dělali? Zrealizovali B, které je neodvratné a stejně nastane? Dali před zahájením prací výpověď, abyste měli čisté svědomí? Říkali byste si, že automatizací snad nastane rozkvět, který výhledově možná povede ke vzniku zase jiných pracovních míst? Nebo jak byste se k tomu postavili?

Jsem už v podstatě rozhodnutá, ale není to ještě 100%.

Mockrát díky.