Je to nějak tak, že když chceš být umělec, tak jím jsi a okolnosti tě nezviklají. I umělci mají různou míru ambicí a také, z mojí zkušenosti, "sílu vnitřního pohonu". Jsou lidé, kteří tvoří sami pro sebe a lidé, kteří chtějí navázat kontakt s ostatními, něco jako "předat sdělení". Tihle lidé potřebují publikum. Protože jenom pak jim to funguje. Někdy se to těžko odlišuje od lidí, kteří se tzv. chtějí předvádět (čestně řečeno mám pocit, že běžně se to neodlišuje vůbec).
Nemyslím si, že umělce je potřeba chápat, moc to nepotřebují.
S tvorbou je to tak, že když se jí věnuješ, pohlcuje tě. Pokud ale nechceš přestat být občanem, potřebuješ mít také nějaké živobytí, takže to obvykle žene tvůrce k tomu, najít někoho, kdo si na to, co vytvořili, "koupí lístek".
Nebo hledáš někoho, kdo tě angažuje, běžně se to dělá, ale ten někdo na tobě musí taky vydělat. Nebo je to mecenáš, ale pak obvykle chce, abys pracoval v jeho zájmu. Výjimečně se může krýt s tím tvým.
Takže třeba, když chceš načíst knihu A. Christie, protože to chceš, můžeš to udělat jakkoliv. Třeba to číst doma medvědům. Když chceš, aby někdo slyšel, co ty slyšíš v A. Christie, chceš to zprostředkovat ostatním, protože ti to připadá důležité, potřebuješ publikum.