Nastoupila jsem po dlouhodobém ošetřovném do práce. S kolegyněmi (bezdětnými) jsme měly docela vlažné vztahy, ale teď by se atmosféra dala krájet. Kolegyně mě ignorují, nechaly mi tu nejhorší práci, rozdělily si mezi sebou dovolenou na celý rok (podzimní prázdniny, státní svátky, vánoční svátky...), pomlouvají mě na jiných odděleních. Šéfová se s nimi během mé nepřítomnosti sblížila, ve všem jim vyhovuje, v termínech dovolené prý budou mít ony přednost přede mnou, je ke mně strohá. Žasnu, jakou zášť v sobě mají, přitom v práci se rozhodně nepředřely vzhledem k opatřením a minimálnímu počtu zákazníků. Slyšela jsem od pár známých matek, jak jejich zaměstnavatelé ocenili, že si vzaly OČR, když pro ně neměli práci. U nás je to, zdá se, neodpustitelný prohřešek. Možná je to tím, že pracujeme ve státní správě, kde se nehledí na ušetřené peníze...

Jak jste byly přivítané vy?