Tohle neznám a ani si nedokážu představit, že by to u nás takhle fungovalo.

Děje se poměrně často, že některá dětná kolegyně vypadne z procesu kvůli dětem. Nebo kvůli vlastní nemoci. Nebo zranění. Když to trvá déle než dva týdny, remcáme. Ne na kolegyni, ale na vedení, když nezajistí záskok.

Nedokážu si představit mít vztek na někoho, kdo využil něco, na co měl nárok. Zato mě neskutečně štvou ti, kteří se snaží předhazovat mi, že oni tuto možnost nevyužili a jsou proto něco víc. Nebo ten nárok na OČR neměli, a proto mají nárok být naštvaní na někoho, kdo nárok na OČR měl.

Asi jako kdybych měla vztek na kolegyni tělocvikářku, že celé tři měsíce nemusela hrábnout prstem. Ale ona si to celé nevymyslela.

Překvapily mě reakce v diskuzi a zejména přesvědčení, že zakladatelka se na kolegyně vykašlala, nebrala jim telefony, a vůbec je nechala ve štychu, i když o ničem takovém nebyla řeč, jen o tom, že v době nouzového stavu bylo celkově práce méně, protože nebyli zákazníci.
Totéž s dovolenou. Nikde ani zmínka o létu, kde bych čekala, že ty pracující kolegyně budou mít zájem především a přednost by se dala pochopit, ale podzimní prázdniny? Pro bezdětně? To mi přijde jako naschvál, protože se tu tolikrát řešilo, že tyhle prázdniny jsou problém právě pro rodiče malých dětí.

Pro mě by bylo nesnesitelné pracovat v takové atmosféře.