Pracovala jsem ve státním i soukromém, ale asi mám smůlu, protože jsem nezažila žádné leháro, opuštění pracoviště bez čipování, žádné nákupy, kadeřníky v pracovní době. Když byla taková vedra, že v neklimatizovaných kancelářích orientovaných na jih bylo asi 50 stupňů, tak se mohlo jít ve 13 hodin a do konce měsíce muselo být saldo pracovní doby srovnané. Takže jsme si daly nohy do lavoru se studenou vodou, mokrý ručník za krk a pokračovaly v práci. Skoro bych řekla, že v tom státním bylo víc práce a větší pakárna, než v soukromém. Může to být ale zkreslené celkovou otráveností z mizerného finančního ohodnocení, které tam bylo. Co vím, tak z mladých tam nikdo nevydržel, prostě moc práce za málo muziky.
O povalování a nicnedělání státních úředníků vím jen z podobných vyprávění, jako tady. Kamarádka teď pracuje na ÚP a zuřivě hledá něco jiného, prý je to tam k zbláznění. Tak fakt nevím, kam se na ta válecí místa chodí, kolikrát bych si dala i říct