Maceško,

nikde není všechno vždycky dokonalé, o tom žádná.... ale o to víc by se o tom mělo mluvit. A nenechávat to být. A ani "holka ze stájí" by se neměla ostýchat říct trenérovi, že se jí kůň nelíbí, že "divně chodí", že je roztržitej / smutnej / asi ho něco bolí, že mu nepasuje sedlo (tyhle věci se hodně mění podle toho, jak koně přibírají / hubnou / nasvalují se podle sezóny, věku, zátěže atd.). Navrhnout, že ho vezme ještě vykrokovat, že by se kůň mohl nechat proběhnout na jízdárně na volno, poválet se v prachu....

S dostihy mám osobně problém, protože to podle mě podporuje a posiluje slabinu koňské povahy - a to je to utíkání a řešení problémů tím, že zdrhnu. Jako stádní zvíře bude kůň utíkat o to rychleji, oč rychleji budou utíkat ti kolem něj. Takže to pak klidně přežene, poběží přes bolest a nepohodlí a zraní se. A ano, věřím tomu, že se koně na dostih "těší", že jsou nadupaní, že jsou soutěživí - ale v podstatě mi to přijde na úrovni psích zápasů (kdy lidi sází na tu slabou stránku šelmy - agresivitu) - a to vše jen kvůli pobavení obecenstva?
Koně jsou navíc stavění na krátké spurty a dostihy se dělají schválně dlouhé, aby byly "těžké" a koně hodně vyčerpaní.

Navíc mi přijde v dostihu, že tam není osobní vztah jezdce s koněm. Kůň prochází tolika rukama, že nemá "svého" člověka. Pokyny jsou pak obecné a hrubé (uzda, bičík, paty), přitom kůň sehraný s partnerem dokáže reagovat třeba jen na pootočení hlavy jezdce (nakonec tažní koně reagují i jen na slovní povely), ale to kůň nebude dělat pro "cizího" - a už vůbec ne kůň, který je na hrubé zacházení zvyklý....