duchovenstva a jejich zlozvyky. Byl vášnivý kvůli reformě světské církve, obhajoval svobodu svědomí a viděl Bibli jako jedinou autoritu ve věcech víry. Přitom byl v rozporu s naukou oficiální církve, podle níž byl papež poslední otázkou v otázkách víry. Hus také převzal učení předurčení od Johna Wyclifa a obhajoval používání uctívání národního jazyka.
V roce 1408 se pražský arcibiskup dozvěděl o Husových kázáních a poté ho z funkce synodového kazatele odstranil. Bylo mu zakázáno číst mši a kázat. Tyto zákazy však nedodržoval, pokračoval v kázání proti papežství a biskupům a rychle přivedl na svou stranu velké části Čech .
Za účelem zvládnutí reformního úsilí se arcibiskup Alexander V z Prahy podrobil jednomu z tehdy tří papežů a získal od něj býka , který požadoval doručení spisů Wyclifa a zrušení jeho učení. Kázání mimo církve by také mělo být zakázáno. Poté, co byl tento býk propuštěn 9. března 1410, arcibiskup veřejně spálil přes 200 rukopisů Wyclif a žaloval Jana Husa v Římě. Hus, který zde byl zastoupen neúspěšným vyslancem, byl tehdy v červenci 1410 obsazen exkomunikací . Antipope John XXIII [5] ho v únoru 1411 vyhnal. Hus byl exkomunikován a odkazoval se na město Praha, které způsobilo nepokoje v Praze.
Kvůli jeho popularitě, která vyvrcholila lidovými demonstracemi, Hus pokračoval v učení po dobu jednoho roku pod ochranou krále. Nyní odsoudil křižácké a shovívavé býky Jana XXIII. V roce 1412 však Hus musel uprchnout.
Jan Hus a české národní vědomí
Čechy byly jediným královstvím Svaté říše římské . Praha byla císařským sídlem v době Husa. Kromě německého krále a / nebo „římského“ císaře tu byl i český král, pokud se tyto důstojnosti neshodovaly.
Když se Univerzita Karlova v Praze chtěla vyjádřit k západnímu rozkolu , Hus byl mluvčím Čechů. Univerzita byla rozdělena do čtyř „národností“ Bavorska, Saska, Polska a Čech. Od roku 1408 souhlasil král Václav s podporou rady v Pise , která se snažila překonat papežské rozkoly, jakož i českého národa univerzity. Německé národy a arcibiskup Zbyněk naopak udržovaly svou římskou poslušnost . Čela ztvrdla, když se mistři českého národa stali Wyclifschen Realismus známý, který tvořil filosofický základ pro teologickou kritiku Husitů a dalších českých teologů.
Tato formace opozice nakonec vedla k Kuttenberskému dekretu z roku 1409, který zásadně změnil rozdělení hlasů na univerzitě. Při většinovém hlasování německých národů by neutrální postoj vůči dvěma papežům v Avignonu a Římě nebyl možný. Wenzel tedy dal Čechům tři hlasy, zatímco Bavorsko, Polsko a Sasko dohromady pouze jeden. Češi se prohlásili za neutrálního spolu s králem Václavem, zatímco Němci spolu s arcibiskupem Zbyněkem se prohlásili na Gregory XII. vydržel.
Kromě Jana Husa měl Hieronymus z Prahy , který byl 10 měsíců po Husovi vypálen jako heretik na konstituční radě , výrazný vliv na realizaci vyhlášky. Poprvé se na povstání Čechů podílely nacionalistické motivy, které byly rozhodující pro vznik husitské angažovanosti. Na základě dekretu Kuttenberger opustilo Prahu nejméně 1 000 německých studentů s profesory a zahájilo založení univerzity v Lipsku .
Když antipope John XXIII . Hus ohlásil novou křížovou výpravu proti neapolskému králi a sliboval úplné odpustky každému „nositeli křížů“ , Hus veřejně tuto praxi odsoudil, což mu způsobilo velký příliv. To však nakonec narušilo vztah s králem, který sám měl finanční zájmy na plánovaném zbožňování. V Praze vypukly nepokoje, když 14. července 1412 byli popraveni tři mladí muži, kteří veřejně oponovali shovívavému obchodu. V reformním hnutí byli okamžitě uctíváni jako mučedníci .