Hodiny z olova nejsou ani tak složitá kniha, ale číst na několika stech stranách, jak jsou všichni Češi přízemní svině a Číňani jen vychcaní hajzli mě přestalo bavit. Hlavně ta Spisovatelka byla jako jediná taková jako že ušlechtilá. Snažila jsem se dost, ale nedalo se, takže konec neznám. Půjde do sběru, takovou nenávist v knihovně skladovat nebudu.

Od Třeštíkové mě děsně bavilo Veselí, doporučuju na léto. Úplně jiná kniha než ty ostatní.

Z vážnějších stojí za přečtení Hana. A pak moje srdcovka Honzlová od Zdeny Salivarové. Tatér z Osvětimi mě nenadchl, čekala jsem něco propracovanějšího. A pak mě trochu zklamala kniha Vox - konec je takový divně napsaný, ale přesto myslím, že stojí za přečtení. Protože z popisu běžného života úplně mrazí. Nechci prozrazovat, ale třeba jak rodina sedí u stolu a povídají si nebo za co holčička dostala ve škole odměnu... Ani si nechci představit, že by někdo v budoucnu musel takovou věc zažívat. Doufám, že to je jen sci-fi, a ne návod.