Čtu několik knížek najednou a vybírám si většinou podle nějakých souvislostí.

Talking to strangers od Malcolma Gladwella (mám ráda jeho knížky a ta poslední vyšla v paperbacku až před pár týdny).

Stručné dějiny lidstva od Harariho (nějak jsem o něj už dávno zavadila při čtení něčeho jiného, asi u nějakého Nassima Nicolase Taleba).

Vždycky mě čeká nějaký Zola (bydlela jsem u Břicha Paříže a ze sentimentality si čtu jeho knihy pořád dokola – ze stejných důvodů čtu Houellebecqa).

Intrigue a Venise od Adriena Goetze (byla jsem v Benátkách, tak jsem se vrátila k téhe knize – autor je člen Academie, profesor dějin umění a píše bezva detektivky, jedna vyšla i v češtině – Intrika po anglicku. Už se těším na novou knihu která má vyjít v září.)

Černé lekníny od Michela Bussiho – detektivka odehrávající se v Giverny, doporučil mi ji Amazon, když jsem slídila po novém Goetzovi. Ve francouzštině je to skvělé, snad i česky.

Dekameron – jednak je pandemie, takže se to hodí, druhak jsem jela do Bocacciova rodiště. Z ryzího nadšení nad tím, že už rozumím průvodcům v italských památkách a zvládnu si koupit chleba, jsem si ho sehnala i v italštině a teď tu na to zírám, co mě to napadlo. Středověká italština je jiné kafe...

Sirotčinec slečny Peregrinové – děti se do toho začetly, tak jim to kupuju (a nejdřív si každou novou knížku přečtu sama).

Corto Maltese – mám perfektního průvodce po Benátkách na bázi tohoto komiksu, tak jsem si na stará oklena opatřila i jeden ten komiks...

atd..