Tak co se děje v dětské hlavičce je otázka. I dnes, kdy vidím svoje děti, jak jim něco šrotuje v hlave a přitom naji milion důvodů to nerict, mám divný pocit, že někdy samy děti ty věci nechtějí řešit a pak to na ně vybafne až časem.
S tím asi někdy není spojená jen důvěra.
Já jsem ohledně našeho rozvodu dost otevřená, ale děti vidí, že je to především trápení pro všechny zúčastněné a oni se nechtějí trápit, chtějí zapomenout. Nechteji říkat smutné mámě, že je něco taky trápí.
A v tom vidím to nebezpečí od těch ostatních.