"stejne to nechapu proc proste dite neprijde e nerekne to mame, "

Tak tohle chápu úplně přesně. Mám dobrou paměť na dětství a na tehdejší události a pocity. Nikdy se mi tedy nic takového ani v náznaku nestalo. Když se ale vžiju do šestileté Půlčičky, tak vím, že bych to taky doma neřekla. Pokud by u toho došlo ke zranění, tak bych se nejspíš i pokusila (pravděpodobně neúspěšně) si vymyslet jiný příběh, jak k tomu zranění došlo.

Ve čtyřech letech bych to asi řekla. Čtyřleté je prakticky ještě batole, ale jistě to nevím , protože z těch čtyř let si pamatuju spíš události než pocity a názory.