Vzpomněla jsem si na jednu situaci kdysi u nás ve farnosti, kdy se kazatel dotkl v kázání situace ohledně vážně nemocných dětí.

Při odchodu z kostela ho sestra A fakt fest sepsula, že do takové věci necitlivě ryje, když má v kostele rodinu B, které se takto ohavně bolestně dotkl.
Rodina B mu poděkovala, že to téma zmínil, že je důležité o tom mluvit.

(Mně později v rozhovoru řekl, že to přesně čekal, obojí reakci.)

Nechci tímto hodnotit zdejší diskusi či diskutující, jen podotknout, že se občas můžeme v chápání druhých a odhadu, co si někdo třetí myslí o tom, co řekl/udělal někdo druhý, docela plést.