Já si to tak nějak trochu uvědomuju hlavně když vidím, že syn už je skoro tak vysoký, jako já, má stejnou nohu (40) jako já apod... Jinak si na svůj věk (46) tak nějak vůbec nepřipadám, přijde mi, že to číslo ke mně vůbec nepatří, cítím fyzicky i psychicky dobře, váhu mám už x let stejnou, vlasy mi šediví snad už od 17 (máme to genetické v rodině), takže to si se stářím nespojuju...prostě si připadám pořád stejně, jako před lety...