Ropucho,

mě tohle hodnocení dětí a dělení na "mechanické netvůrčí šprtky holčičky, ze kterých stejně nic nebude" a "tvořivé chytré chlapečky, na které jsou ve škole zlí, ale ti prorazí" hodně prudí (OK, vím, že o chlapečcích jsi nic nepsala, ale je to hodně vidět ve školních debatách).

Za prvé mi to připadá vůči těm holčičkám urážlivé. Proč "šprtky", proč ne pracovité, cílevědomé?

Za druhé jistá imho nezanedbatelná část "jedničkářek" naší generace skončila neviditelná v kanclech i proto, že jsou ženy, měly nějaké rodiny, o které se staraly (případně ještě starají), jsou na ně kladeny i jiné nároky, jimž nějak dostály - viz mnoho debat v genderu. Zatímco ti chlapci, co prorazili, to nezřídka učinili minimálně s velkou podporou rodiny, někteří na její úkor.

Ano, vidím u dívek určitou (větší než u chlapců) míru ochoty "dělat, co se ode mne čeká", někdy z přesvědčení, někdy z bezradnosti; ale to nesouvisí imho ani s inteligencí ani s kreativitou, ale s výchovou a postojem společnosti. (doplňuji - a od jistého věku možná i s testosteronem)