Valkýro, já se taky dobře učila bez šprtání, samé jedničky jsem tedy nikdy neměla kvůli tělocviku a hudebce, k čemuž se většinou přidružila dvojka z matiky nebo fyziky, ale celkově jsem neměla ve škole žádné problémy. Totéž bylo na gymplu i na VŠ, ačkoliv já tuhle VŠ nikdy dělat nechtěla a nebavilo mě to. I tak jsem za celou dobu měla jen jedinou trojku a nikdy jsem nevyletěla od zkoušky. Ani s doktorátem nebyl problém. Co ale velký problém byl, byla praxe. Jsem schopná naučit se a pochopit téměř cokoliv (i tu maturitu z matiky jsem zvládla za 1), ale uplatnit to v praxi je pro mě téměř nemožné. Mám nějakou poruchu, že nejsem schopná svoje vědomosti aplikovat na řešení pracovních záležitostí. Neustále dělám nějaké chyby, nenapadne mě evidentní řešení problému a kromě toho jsem absolutně bez ambicí a neumím se prosadit. A k tomu jsem také dost líná. Takže já sice s učením nikdy problémy neměla, do školy jsem chodila ráda a i dnes miluju dozvídat se nové věci (které pak neumím uplatnit v praxi), ale celý život dělám vždy na té nejnižší možné pozici a za nízký plat. Sice mi to trochu vadí, ale jsem s tím smířená, stejně jako s tím, že jsem tlustá, stará a opustil mě manžel.
Také jsem hodně rezignovaná a rozumím tomu, Val, jak se cítíš a proč se chováš tak, jak se chováš.