Ale ono je to přesně naopak. Po takových věcech touží právě ti nízkopříjmoví a častěji na nich ujíždí, protože je to něco, co je relativně dostupné, ale zároveň je to prezentováno jako „drahé“ a „luxusní“. Nevím, po čem by podle vás měli pro radost toužit, po těch základních potravinách? Fakt se mají radovat, že každý měsíc ušetří pětikilo „na horší časy“? Tuhle filozofii odříkání a „účelné rozumnosti“ fakt nepochopím, a už vůbec ne to, že někdo opovrhuje lidskou radostí, bez ohledu na to, co si o předmětu té radosti myslí. Drahá podprda dává pocit, že na tom její majitelka „ještě není tak špatně“, kromě toho, že má radost, když si ji pořizuje. O žádné vyrovnání se vysokopříjmovým ve skutečnosti nejde.