Přidat odpověď
Nejhůř jsem nesla kopačky od skoro slepého kluka, se kterým jsem chodila asi ve 20. To jsem nespala, měla halucinace, nebavil mě život. Pak jsem se začala připravovat na SUPŠ a ten vztek a tu bolest jsem vymlátila do hlíny při modelování hlavy.
A kdysi jsem chodila s Paťo judistom, ktorý bol maister Československa v judě. Jednou jsem mu nakecala, že jsem si zvrtla nohu a on mě nesl 4 km v náruči z vedlejší dědiny. Před cedulí jsem seskočila a řekla, že už dobrý, že by nás mohly vidět drbny. A to zlatíčko se ani nenaštvalo. A teď má hotel v tatrách a další výnosné podnikání. Já husa pitomá jsem si vzala Pištu Hufnágla místo stepilého, hodného fešáka, který mě na rukou nosil. No, nejsu já osel?
Předchozí