V 16 jsem se zamilovala do kluka, kterej o mně zas tak moc nestál, a řekl mi to, tenkrát , a já to ignorovala, a strávila s ním přes 40 let života a teď mě to doběhlo. Né že by v průběhu té doby nebyly fajn chvíle a období, ale taky jsem přihlížela věci, který jsem fakt přehlížet neměla. A při zpětném pohledu tomu vztahu fakt "něco" chybělo. A přede mnou "zbytek" života a co s tím...
A kromě toho se obávám, že to není mimo mé obvyklé vzorce chování, protože teď jsem na tom podobně.