Yuki, to máš těžký. Svého času jsem se zabývala finančním poradenstvím, jenže to je vpodstatě prodej finančních produktů, ol poradenství se ani tak nejedná. Když jsem to zabalila, obrátili se na mě dva lidi s prosbou o pomoc, že teda jako finanční poradenství. Snažila jsem se jim poradit, i když to teda bylo zadarmo. První byla paní, která byla zadlužená až po uši. Její dcera se v nějakých 17-18 letech přestěhovala do garsonky k babičce, kterou po ní zdědí. Začala si vydělávat a všechny peníze poutrácela za botičky, kabelčičky a mejdany s kamarády. Pak babička zemřela a holčina zdědila byt. Náklady na bydlení ji nezajímaly, ale jela dál v botičkách, kabelčičkách a mejdanech. A protože jí penízky nestačily, začala s půjčkami. Zpočátku bankovními, ty ale nestačila splácet, tak s nebankovními. Když nestačila spoácet ani to, obrátila se o pomoc k matce, a že prý to bude jen jednou, jedinkrát. Tak jí matka pomohla (táta o tom vědět nesměl). Jenže to nebylo jedinkrát a matka vyluxovala rodinný účet, kde měli peníze na zvažovanou privatizaci obecního bytu, tenkrát ještě vcelku za hubičku. Nestačilo to. Tak si matka vzala půjčku, pak další, další … Pak přišli o byt po babičce, padnul na splátky dluhů. Poté přišla ona očekávaná privatizace obecního bytu - a ejhle, rodinná kasa byla prázdná a matka zadlužená kvůli dceři až po uši, takže další půjčka nepřipadala v úvahu. Byt tedy nezískali, koupil ho někdo jiný. Táta se naštval, rozvedl se a odešel k rodičům. Obě dámy skončily na ubytovně a matka byla "ta špatná", neb nutila dcerku PRACOVAT! Ó hrůzo, žádný pařby, mejdánky, kabelčičky a botičky, ale práce za pár šušňů, protože ji nikdo nechtěl zaměstnat. Světe, div se, s kupou exekucí a ručičkama poněkud dozadu. No, a matka se na mne v této situaci obrátila s prosbou o pomoc. Ujistila jsem ji, že to dělá správně, ale že to bude běh na dlouhou trať, než se z toho vyhrabou. Viděly jsem se asi 3x, pak už o ní nevím, nevím, co dál dělá a co dcera, jestli dostala rozum. Té holčině totiž nedošlo, že projebala dva byty a de facto rozvrátila manželství rodičů (jasně, máma měla mát rozum a měla to utnout dřív, ale chápu, že to byla milující máma a nechtěla dceru odepsat).
No, a druhý byl rozvedený táta, co si holt neodpustil chlast a cigára, a měl dojem, že finanční poradce dovede peníze vyčarovat, případně mu je natiskne. Nevyčaruje, nenatiskne. Krom toho je finanční poradenství odborná činnost a zdarma se to dělat nedá, neb i finanční poradce musí platit složenky, že.

Když to vezmu zkrátka: moje babička měla jen 5 tříd obecné školy, ale věděla, že dluh ujídá hospodáři z mísy. A že musím vyjít s tím, co mám, a na co nemám, to si prostě nekoupím. Punkt. A přes tuto zásadu nejede vlak. A to je celé finanční hospodaření, shrnuto do jedné věty. Kecy o tom, jak si i chudý může jednou za čas udělat radost, jsou jen bohapusté kecy, které mají ospravedlnit to, že jsme tento měsíc s penězi zase nevyšli a prostě máme problém. A výše, nebo v tomto státě přesněji řečeno níže platů je další problém. Ten ale nevyřešíme my, ale musí ho řešit politici. Nikoli ovšem rozdáváním, ale restrukturalizací ekonomiky a podporou vzdělání. Nikoli tedy tím, že budeme nároky na vzdělání dále snižovat až někam k úrovni Eritreje.