No a v cem pomuze oficialni diagnoza? Podle meho v nicem, nikdy bych si ji nedala dat, znicila jsem kvuli tomu svou ceskou slozku praktickeho doktora, kde bylo zmineno jen podezreni (z devadesatych let). Neni duvod, aby mi tohle nejak ovlivnovalo zivot, kdyz v CR je treba na vse papir od doktora, od prace po ridicak. Treba to, ze nezapadam, me nijak netrapi od konce puberty, nemam zajem byt soucasti stada, poklidne si ziju vedle. A tak dale. Spis jde o to naucit se byt spokojen sam se sebou, nesnazit se predelavat k obrazu majoritni spolecnosti, z toho pak plynou nutna zklamani.

Jediny duvod, proc syn ma diagnozu, je kvuli skole. A on tedy nebyl vysokofunkcni nikdy (ne, nemysli se tim jen inteligence). A neude. Autismus doma podavam jako spokojene jine nastaveni, neberu to jako nemoc, neni k tomu duvod.