V zásadě nejsem proti, ale většina konzervativnějších křesťanů má problém s genderovým pojetím osobnostní a pohlavní identity, které smlouva považuje za jakýsi samozřejmý základ své konstrukce. Pokud by šlo o domácí násilí a násilí kvůli skutečnému, nebo domnělému pohlaví, tak není problém.

Ale psychické násilí & násilí pro gender je fakt hodně široká řeka, ohrožují podle nás svobodu slova a odborné diskuse kolem genderové problematiky, problematiky ochrany dětí a otázek surogátního (náhradního) mateřství.

Konkrétně se křesťanské pozice pohybují:
- Od akceptování různých genderových typů jako vítané různorodosti u liberálních proudů.

- Přes polohu chápání mnohovrstevnatosti pohlavní/genderové identity člověka (od různých biologických úrovní - genetické, primárních a sekundárních pohlavních znaků, hormonální, sexuální zaměření vůči druhým, pohlavní vlivy na různých psychických a sociálních úrovních), což nám připadá, že je opomíjeno příliš zjednodušujícím sociálně-genderovým pojetím, při chápání původního cíle Stvořitele v harmonii těchto rovin a jejich fokusaci do dvou pólů, ale vzhledem k "pádu člověka" (tj. poškozenosti světa, vztahů, prostředí i člověka samotného) je tato harmonie narušena. Odtud jsou dvě cesty:
-- Buď k aceptaci této jinakosti, jako důsledku narušeného stavu světa, který daní lidé nemohou překonat (což je opět blízko liberálům).
-- Nebo k pohledu na omezení sexu v Bibli na manželství muže a ženy, zatímco od ostatních (svobodných, lidí jinak orientovaných, lidí v rozhodnutí k životu v celibátu) se očekává čistota - tj. sexuální zdrženlivost. Tj. homosexuální touha není hřích, podobně jako není hřích jiná touha, hříchem je homosexuální chování. To odpovídá střednímu proudu eticky konzervativních směrů, tj. hlavně evangelikálním a evangelikálně-letničním církvím na protestantské straně.

- Nebo odsouzení homosexuality jako především neetické individuální volby - to odpovídá extrémním konzervativcům.