Mne v restauraci oslní jen to, co si běžně neuvařím doma. A to je máloco. Věčně jíme skopové, zvěřinu, králíky, vyzrálé hovězí, houby a holuby, perličky, křepelky, slepice, ryby, domácí zeleninu a ovoce, vejce, mléko a domácí mléčné výrobky, hodně lokálních výrobků a surovin... Navíc ráda vařím. Tudíž doma si uvařím všechno možné, v dobré kvalitě i kvantitě. Takže od restaurace očekávám jen to, co mi může nabídnout. Něco k jídlu. To tam najdu vždy. Takže se najím a jdu o restauraci dál. Na výletech po restauracích moc nechodím, je to ztráta drahocenného výletního času. Občas si do restaurace zajedu na něco speciálnějšího- ústřice, žabí stehýnka, grilované hovězí, hrnec slávek, foie gras.. Občas zajdu na dobrou pizzu z pece.
Schválně jsem se koukla na tu Na kopci v Telči. Tam by mě teda taky nikterak neoslnili a nešla bych tam..
Chutnalo mi třeba U Štěpána Vojetice, Hotel Bobík Volary, Bruxx ,Imperial, Brasileiro - vše Praha, Bistrot de Pappa - Vysočina. Myslím, že dobrých restaurací je dost, jen jim člověk musí přizpůsobit svá očekávání. Odkojena školními jídelnami, závodkami, občas nějakou tou nemocnicí či léčebnou jsem s restauracemi spokojena. Jediné co mě spolehlivě rozladí, odejdu a nikdy už nepřijdu, je předlouhé čekání a přehlížení hosta - mě. Můj čas je můj a ne obsluhy v restauraci.