A teď si možná uhodila hřebíček a úroveň restaurací na hlavičku. Protože prostě s žádným jídlem se nelze zavděčit všem. Co chutná jednomu, nemusí chutnat druhému. A taky obráceně. Jídlu (též Covidu a fotbalu) rozumí úplně každý, protože přece každý jí už od malička. Každý se s většinou jídel a pokrmů již několikrát za život setkal, takže každý má své utkvělé představy, jak to má chutnat a vypadat. A někdy se to nesejde. Mě by z toho brsalátu v Potrefené Huse teda trefilo, i když brambory vybrané salátové odrůdy byly aldente, ocet jistě nebyl lihový a cibule byla šalotka. Neb jídlo v restauraci má být takové, jak chutná mě. A když není, je úrovně malé až žádné. Subjektivně.