Libiku, no tak v centru dvousettisícového krajského města se také umím najíst, to asi každý.

Tady jde o to, co píše Filip nebo Martina, že když člověk někde výletuje po venkově a neudělá si předem rešerši, obvykle zůstane bez šance obyčejně levně a chutně se najíst.
Někdo je možná se standardem smažených polotovarů spokojený a bere je jako milý kolorit, já moc ne.
Mně by se líbilo, kdyby to u nás šlo stejně jako třeba na té druhé straně Šumavy. Pár kilometrů a rozdílné vesmíry.