Někdy je život těžce snesitelnej. Já se mám dobře. Ale přesto zrovna rozmýšlím, zda se dám na chlast, prášky nebo kouření. Protože když se podívám na lidi, který mám ráda, jak mají podělanej život a není jim pomoci, tak bych to nejraději přechlastala. Nebo si alespoň dala cígo.
No, a protože piju jen pro radost, léků se bojím a cigarety považuji za naprostou zbytečnost, tak se asi k sebedevastaci nepřipojím. Ale úplně si dovedu představit, že někdo má tak naloženo, že mu prostě dojdou síly, nevidí světlo na konci tunelu a začne hledat prostředky k alespoň dočasnému úniku. Každý nemá pořád sílu k životu. Tak hodně sil všem.