Monty, my jsme třeba měli tyto položky jen dvě - nutné výdaje a ostatní. Z toho ostatního se brali třeba na boty nebo kino, ale cílem bylo co nejvíc ušetřit. Jasně, že jsme si třeba v kině koupili popcorn, ale třeba jen jeden kyblík pro obě děti, zašli jsme s dětmi do Zoo, ale nekoupili jsme jim milion kravin, které se tam prodávaly, koupili jsme jim boty a oblečení, ale za stovky, ne za tisíce a totéž u sebe.
Ty, mám pocit, vydělávas poměrně hodně peněz a nakladas s nimi hodně volně. Totéž asi i tvůj syn. Já byla zvyklá celý život od raného dětství šetřit, přemýšlet, co si koupim, jestli to fakt potřebuju a to nejen dražší věci, ale všecko, i blbou zmrzlinu za pár kaček. Mám to v sobě a myslím, že bych se podobného uvažování nezbavila, ani kdybych měla k dispozici třeba trojnásobek peněz.
Co se týče brigády, jsem pro, aby si mladí lidé vyzkoušeli, kolik úsilí stojí vydělat si peníze, pak si jich budou více vážit, než kdyby je jen tak dostali za nic. Jsem sice pro to, aby děti sdílely životní úroveň rodičů, ale ne pro to, aby jim rodiče kupovali automaticky všecko, co si děti usmyslí. Málokomu se totiž v životě poštěstí, aby měl všeckol, co chce, takže by se měl naučit, že spoustu věcí prostoru nedostane, nebo že musí vynaložit značné úsilí, aby je dostal. V tom vidím právě tu výchovnou funkci brigády, a nemusí to být jen fyzická práce, ale jakákoliv práce, tj. činnost, která je nezábavná, namáhavá a stojí hodně času. Bez práce nejsou koláče, což je to, co by mel každý mladý člověk pochopit.