Mám 3 dcery, dvě nejsou moc sportovně laděné. Všechny chodí (nejstarší už ne, chodila 7 let) na judo. Nejstarší byla prostě na turnaji jen jednou. Neuspěla, nelíbilo se jí to. Chodila dál jen na tréningy, nikomu to nevadilo. Na tréningu ji to bavilo, naučila se, že pravidelný pohyb je běžná součást života, což mně třeba chybí, do cvičení se musím nutit. Prostřední asi ani na turnaj nepošlu, stačí mi, když ji vidím na tréningu
![~t~](/g/s/20.gif)
. Ale i tak ji to baví. Nejmladší víc bavila atletika, ale nechtěla tam chodit sama, tak chodí se sestrou do juda. A ta jediná má šanci i v boji. Ta jediná je extrovertka. Obě starší dcery jsou introvertky a nemehla po mamince. Přesto je judo baví a má pro ně pozitivní přínos.