neřešila jsem tedy osobně, ale jen z pohledu tety... za mne nemá nový partner řešit dítě, pokud mu nemá být zároveň otcem - a to ve tvém případě jaksi asi nemá... tedy bych chtěla, aby cokoliv, co se mu na mém dítěti nezdá, řešil se mnou... pokud si dítě najde k němu samo cestu a bude ho vnímat jako kamaráda, pak mohou navázat kamarádský vztah, což pořád ale je vztah spíše rovnocenný a partner může zaujmout maximálně mentorskou pozici (starší kamarád, co poradí, ale nesoudí)... jedině v situaci, že by samo dítě zaujalo k partnerovi postoj jako k náhradě otce, může si dovolit nějaký ten otcovský přístup...
a jinak nikdy jsem nepochopila, jak se dá srovnávat mateřktví a partnerství a "vybrat si" bych viděla jako adekvátní pouze ve chvíli, kdy dojde na nějaké patologické situace...