Mně je taky divná představa výcviku introverta, jak hmaty a kopy sejmout sociálně zdatné spolužáky.
Myslím, že u nich ve třídě se něco takového stalo, klukovi ruply nervy, že mu furt někdo něco dělal, a měl průšvih zase ten kluk, protože vybouchl a reagoval přehnaně.

Sama jsem začala dělat bojový umění až v dospělosti (z nouze - jiný sport v ten den a čas nebyl) a určitě bych to na nikoho nepoužila ani v dětství. Trénuju se samejma dospělejma introvertama a spíš všichni bojujeme sami se sebou, parta plachých (asi jsme nakazili i trenéra).
Bojovej sport u nás dělá dítě - extrovert. Miluje na tom přesně to, co sourozenci - introvertovi vadí (introvert to vyzkoušel a nechtěl, preferuje individuálnější pohyb ve skupině).

Na různý záškodnický srandičky od spolužáků má introvert hlášku: "Tyhle trapný hry s váma nehraju" (nebo něco na ten způsob, spíš pasivní agrese). Řekla bych, že ale někdy může být problém i opak, chce být do hry zatažen, ale neví, jak se zapojit.