Pevalo - "V našem případě fakt pomohl kroužek, co ho docela bavil, teď je z toho koníček, ve kterém je teda dobrý a tam si našel i skupinu kamarádů (asi jako jedinou skupinu, se kterou se cítí uvolněně a dobře) - ale v tom koníčku jsou všichni trochu stejní pošuci)."

Pod to se můžu podepsat, syn se taky nikde v kolektivu moc nechytá, nemá si s těmi dětmi co říct, vadí mu, když dělají, co nemají apod...vyzkoušeli jsme za posledních několik let spoustu kroužků (výtvarka, vaření, keramika, aikido, skaut...několik příměstských táborů - cyklistický, všeobecný, aikido tábor, tábor od Jipka jazykovky s angličtinou...) a všude to bylo stejné, maximálně se s dětmi pozdraví, ale jinak se s nimi moc nebaví, zapojí se tak nějak z donucení, ale ve chvíli, kdy odejde z kroužku, nebo z tábora, tak pro něj přestávají existovat, s nikým se netoužil vidět někde mimo kroužek apod., často si ani nepamatuje jména...na anglickém táboře mu hrozně vadilo, že tam většina dětí dopoledne místo sledování, co jim lektor říká, hrála na mobilech, buď pod stolem a nebo naprosto viditelně...na cyklistickém táboře na dopravním hřišti mu zase vadily děti, které nedodržovaly předpisy a značky...prostě vždycky se něco najde...už si zvykl, jít od těch "zlobičů" co nejvíc stranou, sem tam najde nějakou spřízněnou duši, se kterou si popovídá... Ve škole má malý kolektiv, na ten už je zvyklý a po několika letech se začal vídat s některými dětmi i mimo školu...
Největší zlom nastal, když jsme našli dopravní kroužek, kde syn začne o něčem mluvit a všichni vědí, o čem mluví, všichni znají ta čísla lokomotiv, typy vlaků, čísla tratí a najedou už od prvního dne se tam bavil i s dospělými, i s dětmi...které nikdy předtím neviděl...úplně jsem na to zírala....povídat si o něčem jiném, než o vlacích a dopravě, je pro něj trochu problém, to potom třeba jenom stručně odpovídá, když se ho někdo na něco zeptá...ale jakmile dojde na vlaky, tak spustí vodopád slov a dává se do řeči i s lidmi, které předtím neviděl... Taky jsme občas řešili, co dělat, když mu u dětí vadí tohle, nebo tamto...většinou si zvyknul držet se od nich dál a holt si pořád doma vysvětlujeme, že prostě jsou lidi, kteří dělají věci, co nemají...a taky jsme měli situace, kdy ho někdo ve škole zlobil, on to šel třeba říct učiteli, nebo někomu a dostalo se mu odpovědi, že nemá žalovat apod...takže pořád dokola vysvětlujeme, že pokud je to nějaká drobnost, tak se má od nich držet dál a pokud už mu fakt něco hodně vadí, tak to někomu má říct...co s tím jiného, nevím...pro něj je jediná cesta najít si vždycky kolem sebe partu lidí, se kterou si bude mít co říct...mimo ni bude pro všechny vždycky trochu "jiný"...tak to prostě je...
Jinak skaut, ani aikido se nám vůbec neosvědčilo...nejlíp asi dopadla výtvarka, tam chodil několik let...ale tam si zase s nikým moc nepovídal a každý si dělal to svoje... Naproti tomu v dopravním kroužku je jako ryba ve vodě...docela lituju, že jsme na něj nepřišli dřív...ale i tak je to pro něj výhra